Co je Eiwan?
aneb kořeny ateliéru
Jmenuji se Alena Hrubá Wegerová, jsem pedagožka a výtvarnice. Ateliér Eiwan je mým místem k životu a mou láskou k tvorbě.
Před lety jsme s manželem Milošem opustili město a usadili se na venkově, abychom mohli žít klidnějším tempem a blíže k přírodě. Od roku 2015 jsme náš domov postupně začali proměňovat v umělecký ateliér – prostor pro tvorbu, ale i setkávání a relaxaci.
Samotný název ateliéru, Eiwan, je vlastně poctou zdejšímu velmi inspirujícímu místu; jde o původní název naší obce Evaň, který jsem objevila ve starých mapách.
V současné době tvořím výtvarnou část Eiwan již samostatně a pouze ve svém volném čase. Miloš se nyní věnuje umění především skrze hudbu ve své kapele Mea. Její atmosferické skladby si můžete poslechnout [ZDE].
O mně
Umění, krása, fascinace přírodou a jejími tvary mě provázejí už od dětství. Ke svému kdysi zašeptanému snu být umělkyní jsem se nevědomky zlehka přibližovala celý život. Rozhodnutí založit ateliér a vydat se tak dobrodružnou cestou, která mě lákala, bez kompromisů, padlo až v roce 2015 spolu s mateřstvím.
Možnost zůstávat sama se sebou a zkoumat prostřednictvím umění taje hmoty i ducha mi postupně umožnily vytvořit si takový životní postoj, ve kterém se cítím skutečně svá. V průběhu uplynulých krásných jedenácti let jsem došla k tomu, že nejhodnotnějším tvůrčím aktem je proměna nás samotných. Ověřila jsem si také do hloubky platnost tvrzení, že samotná cesta už je cílem a že prožitek vnitřního naplnění nezávisí na tom, co děláme, ale na pocitech a záměrech, s jakými k tomu přistupujeme.
Letošním rokem se pro mě uzavírá jeden dlouhý cyklus. Postupně se vracím ke své druhé profesní cestě, která mi dává hluboký smysl – ke vzdělávání. Ateliéru se nadále budu věnovat ve svém volném čase a věřím, že toto rozhodnutí, ač jedny dveře zavírá, jiné s novou energií otevře.
O mé tvorbě
Tvorba je mi prostředkem, jak se zastavovat v úžasu nad genialitou Přírody a skrze umění se alespoň dotýkat neviditelného řádu, který prostupuje vším živým. Mou vizí je tvořit v radosti a sdílet inspiraci; zviditelňovat krásu skrytých světů a tím obohacovat ten náš.
Inspirací jsou mi prastaré příběhy lidské duše, archetypy, mytologie i vlastní hluboké prožitky. Fascinuje mě příroda, její "vzorce" a tvarosloví. Zkoumám krásu přírodních forem – všudypřítomné fraktály, proudění vody, růst dřeva, hub a dalších struktur – a snažím se je zachytit do hmoty prostřednictvím různých sochařských a malířských technik, se kterými ráda experimentuji. Miluji práci s hmotou a zkoumám její možnosti při přenosu nápadu či ideje do fyzického světa. Zajímá mě poloha umění, která rozechvívá fantazii a dává prostor harmonické kráse.
Nezapadám do škatulek současného umění, ani nemám takovou ambici. Prostě si zde v Evani, na konci světa, vysnívám svůj svět. Umění chápu jako vyjádření touhy lidského ducha projevit se ve hmotném světě – a pokud moje tvorba v někom zarezonuje, je to pro mě sladká odměna.
Příběh ateliéru Eiwan
Celý příběh se začal odvíjet v roce 2012, kdy jsme s manželem opustili město a koupili dům – tehdy ruinu v nám neznámé vesnici Evaň. Já opustila i svou učitelskou dráhu a zanedlouho se vrhla do mateřství a řady nových výzev. Začali jsme s rekonstrukcí bydlení i objevováním kouzla blízkého okolí. Právě tyto skutečnosti byly tím, co nás brzy inspirovalo k tvorbě.
Rekonstrukce domu a kouzlo materiálu. Opuka. Svícny, misky a pískovcová napajedla
Celá ves Evaň je postavena na opuce a z opuky – z usazeného nazlátlého měkkého kamene, který předkové získávali z lomů v bezprostřední blízkosti. Je to nádherný a tvárný materiál, který vám evokuje pocit jakéhosi tepla a bezpečí.
Když jsme při opravách bourali zdi našeho domu, brzy jsme si všimli, jak hezky se tento kámen opracovává a jak je ve své obyčejnosti vlastně úplně výjimečný – svou krásou, kresbou i dostupností. Tak začaly vznikat první výrobky: opukové svícny a mističky.
Flexa, kamenické nářadí, prach a spousta radosti i neúspěšných pokusů. Postupně se do repertoáru zařadil i pískovec a jeho možnosti. Miloš začal vyrábět pískovcová napajedla a první reliéfy s keltskými motivy do zahrady.
Řeka Ohře a "Létající kameny"
Pár kilometrů odtud protéká řeka Ohře, která spolu s geologickými zlomy tvaruje charakter místní krajiny. Na svých procházkách jsem si všimla specifických drobných kamínků, který vyvrhují vlnky Ohře na své přírodní pláže. Je to prastarý mořský prach (prachovce, slínovce apod.) zformovaný do měkoučkých plochých kamenů. Nadchly mě natolik, že jsem se rozhodla přijít na způsob, jak z nich vytvořit netradiční přírodní bytový šperk, který umožní přenést alespoň část té půvabné říční atmosféry do interiéru.
Začala jsem s vytvářením "létajících kamenů" – drobných závěsných dekorací, ve kterých kombinuji oblázky s ušlechtilými minerály, broušeným sklem či zvonkohrou. Vznikly tak oblíbené lokální eiwanské dárkové předměty.
První sochy. Genius loci, tajemství, prameny a geologie
V našem bezprostředním okolí se nachází mnoho prastarých hradišť, božišť a pohřebišť. A to zřejmě dokládá jedno – už od pravěku si lidé všímali, že zdejší krajina v sobě skrývá kromě množství životadárné vody a úrodné půdy i něco specifického. Nevím co to je, ale je to inspirativní… Není to sladké, ale je to dramatické a silné. Možná to je síla z geologických zlomů, blízkost starých sopek či podzemní jezera, která dodávají jakýsi tajemný šmrnc jinak na první pohled běžné krajině plné velkých lánů polí. Tak či tak duch tohoto místa podnítil, že jedné krásné noci z mé přeplněné nádoby fantazie začaly nezadržitelně prýštit proudy inspirace – tak jako prýští prameny v rokli dole ve vsi, když se po okraj nasytí podzemní kapsy. Musela jsem začít vytvářet sochy. Vznikaly mi bytosti, které jako by přicházely zářivými branami z hlubin země nebo dokonce z jiných světů. A přicházejí stále, možná "jen" z hlubin vlastní psýché, ale podstatné není odkud, ale to, že s sebou přinášejí inspiraci a krásu.
Jarmarky. Výstavy a stánkaření
Jak nám pod rukama postupně vznikalo větší množství výtvorů a všichni naši přátelé už od nás nějaký ten kamenný dárek měli, přišel nápad, že se o naší tvorbu podělíme v rámci jarmarků a výstav. Tak jsme stloukli první dřevěný stánek a vyrazili mezi lidi. Pár let jsme se účastnili různých festivalů, jarmarků i prodejních výstav. Některých duchaplných a jiných zcela duchaprázdných. Seznámili jsme se s množstvím milých a zajímavých lidí a dostávali velké povzbuzení k další tvorbě. Všiml si nás i "region" a Destinační agentura Dolní Poohří nám na výrobky udělila certifikát. Tak už jsme měli i "štempl". Ale co to? Postupně se začal měnit charakter naší tvorby a vznikla otázka – patří ještě na jarmareční stánek vedle klobás a balónků? Otázka zůstala bez odpovědi, protože začalo covidové období a vyřešilo to samo...
Otevíráme ateliér veřejnosti. Spolupráce s obchody a workshopy pro veřejnost
V covidové době, kdy se nikam jezdit nemohlo, jsme více "aktivovali" svůj e-shop a uzrál nápad, že nejlepší bude vytvořit svobodné setkávací a inspirativní místečko přímo u nás doma. Začali jsme tedy zvelebovat prostory ateliéru tak, aby to pro návštěvníky byl milý a útulný prostor i jakási nonstop interaktivní galerie. Když už jsme mohli, pokračovali jsme také v pořádání tvůrčích workshopů pro veřejnost, (první "dílničky" jsme uskutečnili již v roce 2017). Lidé si k nám jezdí aktivně odpočinout a pohrát s materiály, se kterými jinak příliš nemají šanci dostat se do styku. Často také pracujeme s dětmi. Postupně jsme také navazovali spolupráci s několika obchůdky, které měly zájem nabízet naši tvorbu a také s řadou zahradních architektů i jim podobných nadšenců. V roce 2021 jsem také měla první větší samostatnou výstavu v galerii U Kostela na bílinském náměstí.
Prostor pro setkávání a Milošův útěk k hudbě
V posledních letech došlo k několika větším změnám, které přinesla řeka života. Dokončili jsme rekonstrukci půdních prostor ateliéru a byla tak naplněna vize "setkávacího místa". Netrvalo dlouho a už k nám pravidelně začaly jezdit nesmírně milé skupinky lidí. Další změnou bylo to, že se Miloš rozhodl ukončit ze zdravotních i "kapacitních" důvodů svou aktivní činnost v ateliéru a nadále se věnovat jen hudbě (viz kapela Mea). Kamenné krásky (mýdlenky, misky, kamenná napajedla) už jsou tak bohužel minulostí. Já se začala soustředím více na tvorbu soch a pořádání výtvarných workshopů.
Současnost
Letošním rokem se pro mě uzavřel jeden dlouhý cyklus. Po 11 letech intenzivní práce v ateliéru jsem se rozhodla pro důležitý krok a vracím se ke své druhé profesní cestě, která mi dává hluboký smysl – ke vzdělávání. Znovu nastupuji do školství a ateliéru se nadále budu věnovat pouze ve svém volném čase.
Vracím se tak zpět na začátek – k pomalému tvoření pouze pro radost.
Dobrou zprávou je, že naše společná tvořivá setkání a výtvarné workshopy budou probíhat i nadále. V sekci "Tvořivá setkání" brzy najdete kalendář s termíny, které si budete moci zarezervovat.
Děkuji vám, že se mnou zůstáváte i v této nové etapě. Moc se těším na všechna budoucí setkání – ať už osobní, nebo ta virtuální.
Alena W. Hrubá, 2026
