Příběhy soch

Tanec s hmotou

Často se mě ptáte, odkud čerpám inspiraci pro svou tvorbu i na to, jak mé sochy vznikají. Připravila jsem pro vás tedy malé nahlédnutí „za oponu“ - pod článkem rozklikněte vybranou sochu a zobrazí se vám její příběh ve hmotě. Aktuálně dostupné sochy najdete zde.

Inspiraci nacházím především v kráse a naprosté dokonalosti přírodních forem a také, jak ráda říkám, ve spodních proudech vlastní i kolektivní duše.

Plynutí, proudění, růst, fraktály, jemnost, geometrie, symetrie, struktury… Zkuste někdy celé hodiny pozorovat bedlivě přírodní formy (-třeba jen kousek kůry, krovky hmyzu nebo zvlnění krajiny), přemýšlejte o tom, jak a proč vznikaly nebo jen vnímejte, jak jsou vytvořeny ladným a zároveň naprosto účelným způsobem. Nikdy vás to neomrzí. Pozorovali jste třeba někdy pozorněji proudící vodu? A všimli jste si nejen toho, kolik krásy v ní je, ale i kolik přináší obrazů, principů, které jsou při správném uchopení naší myslí schopné fungovat jako moudré univerzální rady aplikovatelné v našem běžném životě?

Napadá mě, zda může být vlastně něco inspirativnějšího než příroda sama. Při detailním zkoumání a vnímání přírodních forem mě to zas a znovu vede ke zjištění, že „jak nahoře, tak dole“ a co „uvnitř, to vně“. Také ale k velké pokoře, lásce a neustávajícícmu údivu nad tím, co dokázal vytvořit onen tajemný nejvyšší konstruktér, ať už mu říkáme třeba Bůh či Nejvyšší inteligence. Pro mě je umění možností pobývat v blízkosti této dokonalosti, šancí se s ní propojovat. I když je umění zcela marnou činností, neboť člověk zkrátka nemůže vytvořit nic dokonalejšího a krásnějšího než to, co už v přírodě dávno existuje, beru ho jako činnost užitečnou, protože povznáší ducha. Umění je pro mě taková něžná lidská píseň opěvující život. Nic víc a nic míň.

Ale zpátky k mým sochám: V určitý moment se začne chtít nějaká vnější forma propojit - zasnoubit s určitým vnitřním archetypem, který ve mně již delší dobu zraje. Myšlenka (nápad, idea, …) se rozhodla vstoupit do hmoty. Najednou jako by bylo vše už vedeno a mé ruce jen naslouchají. Je to pro mě jako tanec s hmotou, spolupráce s ní, ale občas i rozlad, kdy je nutné hledat kompromisy. Je to fáze nejkreativnější a zároveň nejnáročnější. Vybírám ze stovek dřívek i jiných přírodnin ty pravé „padnoucí“ kousky a vytvářím ve hmotě obraz, který si postupně sám diktuje, jak má vypadat. Tvary skládám i modeluji „chybějící“ části dle předlohy, která leží pravděpodobně v dimenzi, kterou lidé ještě přesně nepojmenovali, ale říkejme jí třeba fantazie.

Když dokončím originální model ze dřeva a vosku, (což trvá v řádech týdnů, ale většinou měsíců), vyrobím si na něm silikonovou formu, která pak následně umožní vytváření pevných odlitků původního tvaru. Plastika je tak trvanlivá a dovolí mi experimentovat s barevností malby, výrazem, i vkládáním různých dalších prvků (třeba minerálů apod.). Tvorba odlitků trvá od několika hodin do několika dnů, každá forma má svá specifika. Materiál se tupuje v několika vrstvách. Používám buď keramické licí hmoty nebo mou oblíbenou polymerační sádru, která dokáže věrně otisknout i nejmenší detail a je pevná. Každý odlitek je tak vlastně originál a má svůj příběh. Počet kopií nemám stanoven, konkrétní plastiku jednoduše dělám do té doby, dokud mě baví a především dokud „žije“.

Budu šťastná, když vám má tvorba bude přinášet inspiraci a dotek ticha a krásy, které zažívám i já, když vzniká.

Alena W. Hrubá, Eiwan 2024